Jak se chovat při útoku psa

Rozhodl jsem se zmigrovat články ze starého webu www.minar.cz na tento blog. Článek o útoku psa podle diskuze vzbudil největší zájem, proto je první na řadě.

Během srazu DFK na Ždárských vrších jsme si udělali malý výlet na Lucký vrch, který nám bohužel pokazil následující zážitek. Šli jsme po turistické značce polní cestou (nebyl to soukromý pozemek). Michal šel asi 50 metrů před námi, když tu naráz z lesa vyběhnul vlčák. Pes vyskakoval a snažil se Michala kousnout. Naštěstí se mu ho podařilo zahnat (několikrát se po něm ohnal fotobrašnou) a tak jsme pokračovali. Situace se ale opakovala ještě jednou, tentokrát před turistickou ubytovnou na Luckém vrchu (pes zřejmě patřil majiteli). Sotva jsme se přiblížili k ubytovně, pes na nás vystartoval. Z mého pohledu to nevypadalo na nějaké vítání nebo hru, pes se choval agresivně a střídavě útočil na každého z nás. Pamalu jsme vycouvali a pes nás nechal být.

Psa jsme ani v jednom případě nijak nedráždili, pokaždé proti nám vyběhl bez varování (bez výstražného vrčení nebo štěkání). Pro jistotu ještě zopakuji, že jsme byli na značené turistické trase, nejednalo se o soukromý pozemek. Turistická chata/hospoda byla otevřená a nikde nebyl žádný plot.

Protože jsem absolutně netušil jak se v takovéto situaci chovat a nerad bych příště skončil ve zprávách na Nově jako oběť útoku psa, zkusil jsem trochu googlit a našel kontakt na Lenku Venglářovou (psovodka), kterou jsem požádal o radu. Možná se její rady budou hodit i vám.


Dobrý den pane Mináři!

Omlouvám se, že jsem si Vaše psaní „přeložila“ jako výlet se psem. Abych pravdu řekla, nenapadlo mne, že jde o „útok“ na člověka – běžně se takováto situace vyskytuje v případech, kdy si páníček na vycházce svého menšího pejska (obyčejně špatně socializovaného) ze strachu před větším psem vezme do náruče.

Tento případ je trochu o něčem jiném. Jsou vlastně dvě možnosti:

a) Je velmi pravděpodobné, že si pes chtěl „jen“ hrát. Proto se dal snadno odehnat. Nicméně pro lidi neznalé psí „řeči“ situace strašidelná, až nebezpečná (člověk „slabší na srdce“), pes zacítivší strach může hru obrátit do agrese …).

b) Druhá možnost = pes si chránil své teritorium. Pak je to situace podstatně horší a pokud by takový pes byl „silnější“ povahy, byl by Váš kamarád po jeho útoku na první stránce Blesku či v úvodu televizních novin na Nově, coby člověk pokousaný psem.

Řešení není tak jednoduché. Každopádně stále platí neutíkat (jinak je to pro psa znamení „kořist = ulovit“). Otočení se zády je zcela něco jiného, v takovém případě kouše pes „zbabělec“ – obyčejně se tak chovají menší psi – častý případ při návštěvě majitelů jezevčíků. Sebevědomý pes zezadu obyčejně neútočí, nicméně je tam opět spousta „pokud“, která v tento okamžik nemá smysl řešit. Hlavní zásadou v takovémto případě je, nedívat se psovi přímo do očí, v psí řečí koukání se do očí znamená výzvu k boji!

Takže hlavní zásady – neutíkat; nedívat se do očí (sledovat psa „periferním viděním“); snažit se neprojevit strach; … použít ten dříve jmenovaný pepřový sprej… Já vím, nic moc – žádná konkrétní rada. Jenže ona konkrétní rada neexistuje, jen mnoho rad pro mnoho situací. Prostě a jednoduše tato situace, kterou Vy řešíte, nemá vůbec nastat.

Největším problémem je, že defacto momentálně není jak toto vyřešit. Pokud by dotyčný pes ten „jen“ oslintaný rukáv natrhl, pak se jedná o „přestupek“ majitele, v případě ublížení na zdraví o „trestný čin“. Každopádně se budu o tuto problematiku dále zajímat a dám Vám vědět, co jsem zjistila.

Zdravím Lenka Venglářová


Milý pane Mináři,

ještě jsem konzultovala Váš „případ“ s panem Ivo Eichlerem a níže posílám jeho vyjádření, se kterým musím více než souhlasit. Z odpovědi pana I.E. je znát obrovská praktická zkušenost se psy, a koneckonců i jejich majiteli, v nejrůznějších situacích:

NAPADENÍ CIZÍM PSEM

Jednalo se o nepochopení psa. Chtěl se vítat. V OPAČNÉM případě by majitel chaty již zaručeně věděl, že od jeho psa hrozí poutníkům nebezpečí. Útok na člověka vypadá jinak. Pokud by šlo o tichý útok, tak by se jednalo o psa hodně cvičeného a pravděpodobně služebního, s dostatkem sebejistoty a znalostí situace (v té první je omezoval na volném prostranství, bez podpory vodítka, či plotu.). Sama víš, co práce dá výcvik obran, kdy se bez přítomnosti pána a jeho povelu podaří psa, takové rozhodné chování naučit. To lze jen u psa velmi pevné povahy a díky cílenému opakování možných podmínek, které mohou při tom nastat. Zaručeně by podobný pes neběhal na volno. Mohlo by se ale jednat o psa, který má již úspěšně dokončené podobné útoky. Napadení se v takových situacích projevovali bázlivě a neukazovali žádnou sebejistotu. Tento pes se však zaručeně zakousne, minimálně roztrhne oblečení a alespoň PŘI KONTAKTU nebo těsně po něm se hlasově projeví. Ve zmiňovaných případech tomu tak nebylo. Mohlo by vzácně jít o hlídání tiché, kdy pes bez problémů pustí osobu do zmíněné lokality, ale odejít by ji nenechal. Při psím klidném chování a tvrdém upřeném pohledu s možným vrčením, pozná většinou i absolutní laik, že tady legrace již končí. Pes by měl zkušenosti, že vítězil v daném prostředí hladce a bez problémů. Tato situace však nenastala.

Jak postupovat, aby byl zamezen nežádoucí kontakt psa? Jak hlídajícího oříška (určitě by štěkal a dodával si sebedůvěry), případně vítajícího (hlídajícího) psa odehnat?

Zájmem postižená osoba musí velmi hlasitě ukazovat nesouhlas. Psa případně odrazit (což se zdařilo brašnou s foťákem), popadnout klacek, ohnout se pro kámen a psa tím zastrašit …

U těchto psů (hlídač, mazel) naopak prospívá mimika, nesouhlasný křik a ostrý, soustředěný pohled upřený do očí psa. Ukázat mu, že se tak snadno nedáme a pes dostane výprask. Opět ale záleží na tom, aby „napadený uvažoval s chladnou hlavou“ a svůj tlak včas přerušil. Nezatlačil jej do úzkých (výklenek, roh místnosti, …) a pes mohl zmizet.

Do očí se mu nedívat jen v případě, kdy nehrozí okamžité nebezpečí napadení. Takový pes například leží, či stojí a výrazně se nehýbe. Zato však konkrétní osobu soustředěně hypnotizuje. Zde jednáme klidně (postupně se vzdálíme.) a psa jakoby ignorujeme. Jsme však připraveni případný útok odvrátit výše zmíněným způsobem.

Každopádně je důležité již „útočícího psa“ nespouštět z očí a případně sám zaútočit. Hodně pomáhají hlasité nesouhlasné výkřiky psům obecně známé, kterými jsou slova: NE! FUJ! Vypadni! Pakuj! atd. To už by musel být sakra tvrdý hoch, aby to unesl. Takoví někde po horách na volno a bez pána neběhají.

Naučit dotyčnou osobu, jak se bránit psu je věc náročná. Ne každý byl u paragánů, či diversních jednotek a tam se to hoši složitě učí, jak psa tiše zneškodnit. Především musí poznat dokonale řeč a chování psů.

Zmíněnému pánu doporučuji, aby se s tím netrápil a raději si koupil již zmiňovaný, pepřový sprej, určený k zastrašení psa. Tím získá potřebnou jistotu i když projevy psů nemusí znát. Ať už se jedná o jeho cílený útok, či jen vítání, tak po zásahu očí vždy pomůže. Po jeho použití je však nutné zajistit, aby majitel psu vypláchl a ošetřil oči.

IE

Tak ještě jednou zdravím a protože je to téma zajímavé, bude zařazeno na naše (Ivošovi) stránky a možná toto téma otevře i nějakou novou diskuzi.

S pozdravem L.V.


Tolik tedy rady od Lenky Venglářové a Ivo Eichlera. Pokud máte další rady, budu rád, pokud mi dáte vědět.


Aktualizace článku – přišel mi následující mail s vysvětlením. Aby byli informace kompletní, mail přikládám:

Dobrý den,

náhodou jsem na internetu našel váš příspěvek o napadení psem na Luckém vrchu. Já jsem majitel toho psa a touto cestou se vám omlouvám za nepříjemný zážitek. Je mojí chybou že jsem ho ponechal „na volno“. Pes v žádném případě není agresivní, pouze si hlídal svoje teritorium – tedy plnil své poslaní hlídače. Hlídání a útok jsou zcela rozdílné situace, při útoku psa většinou dochází ke zranění člověka.

Chtěl bych jenom upřesnit že se nejedná o „vlčáka“ ale o Belgického ovčáka, který má zcela jinou mentalitu než Německý ovčák. Vždy si je vědom závažnosti situace a pokud nemá charakter útoku neútočí ani on. Projevy hlídání jsou poněkud odlišné než u ostatních psů – pes nabíhá a někdy naskakuje, většinou na ruku s cílem dotyčného odehnat. Toto chování přetrvává patrně z dob kdy jako pomocník ovčáka pomáhal udržovat ovce ve stádu právě takovým nabíháním a malými stisky tlamy donucoval ovce aby se podřídily. Agresivní pes v útoku by se vám zakousl do ruky a nešel by setřást, popř kousal a trhal. Mému psu je přes 6let a nikdy nikoho nekousl – nepočítám-li naskočení na ruku a malý stisk. Samozřejmě je jeho chování nepřijatelné. A protože lidé mají diky televizi Nova paniku z každého psa, snažím se ho mít v oploceném výběhu nebo na řetězu.

Možná se ptáte proč takového psa trpím a proč jsem ho dávno nezastřelil – je to jednoduché jsme na samotě kam mimo sezónu zavítá pouze málo lidí a i já mám strach – obavy ze špatných lidí kteří by mohli mít chuť si zde něco ukrást nebo i pro peníze ohrozit mne nebo mou rodinu. A pro ty je takový pes nejlepším důvodem se otočit a rychle vypadnout.

S pozdravem

Jiří Sypták
Chata na Luckém vrchu, Finské chaty
www.lucky-vrch.cz